Kam uklidíme všechna ta zvířátka?

Mí drazí páníčkové mě od malička zásobují hračkami s přesvědčením, že když budu mít dostatek svých věcí, nebudu ničit jejich. A mají pravdu, s jejich věcmi si nehraju, ani s plyšáky patřící paničce, i když teda vypadají lákavě... Ne, ne, raději si vyberu podle nálady ze svých hraček. Mám pískací, chlupaté, žvýkací, míčky, velké, malé, tahací atd. Prostě všechno, co si představíte. Některé už jsme museli vyhodit, protože se mi je podařilo úplně zdemolovat, to jsou holt ty zuby vlkodlaka. :) Přesto jich je pořád hodně, zaplnily celý jeden můj domeček (už jsem vám vyprávěl, že mám i víc pelíšků? :)), a tak panička řešila, kam je do budoucna ukládat, aby to bylo praktické, pěkné na pohled a navíc jsem si i nadále mohl hračky brát sám.

S páníčkem konečně v obchodě natrefili na ten správný košík a nadšeně s ním dorazili domů. Nejdřív jsem vykuleně pozoroval, proč mi hračky mizí ze schovky, ale jakmile bylo hotovo, přicupital jsem páníčkům ukázat, jak jsem z nového úložiště nadšen (z toho, že mi zmizel jeden z pelíšku už jsem tak nadšený nebyl). Hračky jdou výborně vyndavat, sice teda občas musím vyházet víc věcí ven, abych našel tu správnou hračku, ale to mi nevadí, uklízet u nás totiž musí panička a ne já. :)

Nejraději mám hračky oranžové, čemuž se páníčkové diví, protože se někde dočetli, že oranžovou my pejsci nevidíme, ovšem s tím já zásadně nesouhlasím. Nevím, jestli ji vidím jako oni, ale mně přijde naprosto úžasná. Možná to souvisí s tím, že bezmezně miluji meruňky. :)