Nerušit! Spím.

Takhle mě zachytila panička, když se náhle probudila ze snu, ve kterém byla podle všeho paparazzo.

Dávali jsme si ráno ještě krátkého šlofíka, abychom naštvali páníčka, který už i tak bručel, že musí do práce. :) Panička usnula a po probuzení mě našla v této poloze, mně na ní nepřijde nic zvláštního, ale panička to páníčkovi vyprávěla s velkým nadšením. Proběhlo to takhle...

Jako vždy, když mám dovoleno být u páníčků v posteli, jsem pocítil potřebu zachumlat se pod deku, normálně si čumáčkem šťouchnu do jednoho z nich, nadzvednou mi deku a já si pod ni pohodlně zalezu, jenže panička upadla do komatu, takže ani na desáté šťouchnutí nereagovala. Tak jsem si řekl, že se nějak nacpu pod deku páníčka. Byl to boj, ale nekonec se mi povedlo vytvarovat tento geniální stan.

Páníčkové se mi chechtali, že mi stačí mít čumáček pod dekou, abych si myslel, že jsem schovaný, a vůbec nechápali, že to bylo schválně. Přeci nebudu riskovat, že bude panička vyděšeně běhat po bytě při hledání mé osoby jako tenkrát, když jsem se rochnil na gauči a tak dlouho se motal do deky, až jsem se do ní celý schoval. No né?