V rachotě...

S páníčkem máme nevyřčenou dohodu; když už pracuje moc dlouho, jdu ho zkontrolovat a pokud vidím, že potřebuje pauzu, začnu ho přemlouvat, ať ten zpropadený notebook zahodí a jdeme si raději hrát.

Často musím přejít i na tvrdší metody jako odstrkování a zavírání toho ďábelského stroje. Když ani to nestačí, zkusím si na něj sednout (na notebook či na páníčka, zvládnu i na obojí zároveň) či si alespoň položit tlamku na klávesnici. Páníček sice nejdřív vypadá, že by mě nejraději roztrhl, ale velmi rychle si uvědomí, že to dělám pro jeho dobro. :)