Stěhování do Prahy

Celé to bylo hrozně rychlé, okusoval jsem paničce tašku a najednou jsem byl v autě a koukal jak puk. Chvilku jsem se klepal strachy, ale panička mě tak pěkně šimrala v kožíšku a společně s páníčkem uklidňovala, že jsem prostě podlehl a snažil se užívat si cesty. Hrozně se mi líbilo koukat z okýnka, dokud nebyla tma. Dostali jsme se do šíleně dlouhé kolony, tak nám to trvalo domů trochu déle, ale já se spokojeně vyvaloval, takže jsem byl v autě jediný, komu to nedělalo starosti.

Doma se mi hned líbilo, vrhnul jsem se na záchůdek, prošmejdil, co se dalo, zblajzl večeři, ožužlal všechny hračky a začal hledat místo na spaní. Přeci jen jsem byl trošku nervózní, takže se mi nejdřív do pelíšku nechtělo, rozplácl jsem se tedy na zemi a jakmile se panička někam pohnula, už jsem jí byl v patách. Vzala mě na prohlídku i do horního patra, tam přede mnou schovávají dalšího pejska, vypadal úplně jako já a pořád se po mně opičil...

Na noc jsem dostal do pelíšku tričko, co vonělo jako panička, takže mi ani nevadilo, že oba páníčkové zmizeli do svých pelíšků. Pěkně jsem se rozvalil a chrněl až do rána. Páníčkové si sice myslí, že to nevím, ale vsadim se, že na mě chodili vykukovat, jestli spokojeně spinkám. Spokojený jsem byl, a tak jsem jim předvedl několik zábavných spacích poloh.