Překvapující návštěva veteriny

Když jsem se dnes ráno probudil, rozhodně jsem neměl ani páru o tom, co mě čeká. Nejen, že jsem si vyzkoušel jízdu tramvají, na které se mi stejně jako v autě líbí šmírovat z okýnka, ale ještě jsem dojel na místo, co mi přípomínalo veterinu. No a nemýlil jsem se...

Paní doktorka byla hodná, rozhodně jsem se jí líbil, protože mě pořád ošmatávala. Stůl příjemně chladil, panička mě hladila, tak jsem si řekl, že si schrupnu. Najednou pííích! Chtěl jsem být statečný, ale nakonec jsem si pořádně zakňučel ve snaze vysvětlit jim, ať už mi takové lumpárny nedělají, ale mám smutné tušení, že mi nerozuměli.

Když jsme se vrátili zpátky do čekárny, čekalo mě velké překvapení, z tašky jedné paní na mě civěl Bernie. Hned mě poznal a sápal se ke mně. Chudáček, určitě si musí myslet, že jsem špatný bráška, z té injekce jsem byl natolik unavený, že jsem si ho pouze očmuchal a pak už jsem jen toužil jet domů. Budu se mu při dalším setkání muset omluvit...

Po příchodu domů jsem se pořádně vyspinkal a teď vyvádím samé lumpárny, ať se ti mí páníčkové moc nenudí.