Podruhé na veterině

Panička sice ráno říkala něco o včeličkách, ale i tak jsem si vlezl pěkně do tašky doufajíc, že mě vezou opět na nějaký pěkný výlet. Brzy mě naděje přešla. Stáli jsme před veterinou.

Vážili mě, přibral jsem kilo. Být lidská fenka, pravděpodobně mě to naštve, ale jako štěně, co marně doufá, že z něho vyroste pes baskervillský, jsem na paničku nadšeně vrtěl ocáskem a nevšímal si jejích poznámek, jak se těší, až mě nebude muset tahat v tašce.

Musím říct, že jsem to zvládl opravdu ukázkově, ošmatávání od doktorky i sestřičky bylo velmi příjemné, všechno mám, zdá se, v pořádku a na svém místě. Očkování pak byla hračka. Dokonce jsem se rovnou očkoval i proti vzteklině, takový jsem hrdina!

Horší bylo měření teploty, značnou chvíli se mi dařily úhybné manévry, ale pak to tam vklouzlo. :( Ještěže mě panička utěšovala... Stříhání drápků už bylo příjemnější, ale když se ke mně sestřička zase přiblížila zezadu, vážně to ve mně hrklo. Vrrr.