Bahenní lázně

Tak jsme si takhle zajeli vláčkem (vláčky já moc rád) do Mlčechvost a udělali si procházku zakončenou v naší oblíbené hospůdce v Nelahozevsi, kde se páníčkové se mnou podělili o salátek (zeleninu já moc rád) a hurá dalším vláčkem domů.

Během cesty nás překvapilo velmi horké počasí, slunko ne a ne zalézt, takže jsem byl velice rád, když jsem narazil na velmi lákavě vypadající louži plnou studeného bahna. Nadšen jsem se do ní vrhl, zalehl a nějakou chvíli by mě odtamtud nikdo nedostal ani na meruňky (a to je vážně miluju). Panička nejprve měla takový ten výraz "to už z něj nikdy nedostanu", ale když viděla můj spokojený výraz, byla už jen samý úsměv. :) Navíc já jsem v podstatě samočistící, tedy alespoň na oko, takže v hospůdce a ve vlaku už jsem působil dojmem sněhobílého psa.