"...Já se vyvíjím. Evoluji..." :)

Musím říct, že při každém pohledu do zrcadla, výběhu schodů a prodloužení intervalu mezi potřebou na záchůdek, pojímám nemalé podezření, že se ze mě konečně stává pes.

Už nějaký ten čas si užívám poletování po venku s paničkou v těsném závětří. Od prvního dne přesně chápu, v čem venčení spočívá - čmuchat, nahánět psy z okolí a podléhat obdivu všech kolemjdoucích. Ano, všech. :) Nahodím svůj nejlepší kukuč, zavrtím vehementně ocáskem a rozplývají se i milovníci koček.

Paničku ale tento obdiv neoblažuje, a to především, když mám poslechnout a neznámý fanda mě vyruší svým ťuťuňuňu. Zachraňuju to tím, že kromě dovádění zvládám na jedničku i chození na vodítku, čůrání a kakání. Jsem prostě úžasný a jako správný westík to o sobě moc dobře vím. :)