Za trávníčky do Krušnohoří, první část

Seděl jsem v autě a nechápal, kam mě vezou. Vůbec se mi v něm nelíbilo, čmuchal jsem tedy po zpestření. Po několika rochněních a opakovaných pokusech převzít kontrolu nad volantem, jsem se odvážil vyšplhat na zadní okno. Krajina krásně ubíhala, já se válel na pohodlné mikině a navíc jsem jako první mohl všechny informovat, že nás někdo pronásleduje. Hlavně motorkáři mi přišli dóóóst podezřelí...

Nakonec jsme dojeli před nějaký dům. Po větru ke mně dovanula vůně zdejších pejsků. Panička mě vzala a spolu s jejím bráchou mě pejskům představili. Nejdřív jsem se jich bál, celý pozemek voněl po nich, byli starší, mnohem větší a já si připadal, jak červíček, kterého ti dva slupnou. Vyklubali se z nich ale úžasní pejsani, Britt a Bára. Hlavně Briťák se mi líbil, po něm může štěndo skákat, tahat ho za uši, chlupy, jazyk a on stále drží. Tedy, občas vypadal, že by mi jednu vlepil packou, ale mě to rozhodně neodradilo. :)

Celkově se mi tam líbilo, našel jsem si kamarády, prohnal slepice, běhal po zahradě, rochnil po domě a naháněl kocoura Mikeše. Možná spíš naháněl on mě, ale já mu to vrátil slupnutím jeho oběda. A když protestoval, zavrčel jsem na něj a byl klid. :)