... hop a skákal dále...

Znáte tu písničku, ve které pejsek skáče přes oves? U nás doma teď zní ze sprchy celkem často. Jak tak rostu, přibývá mi sil a dovedností. Nyní už pro mě není žádný problém vyskočit na gauč, na postel, vyběhnout či seběhnout schody... Všechno tohle dohromady mi dopřálo nové možnosti, jak nenechat své drahé vydechnout od mé přítomnosti. Kdo by taky i jen o vteřinu beze mě stál, no né?

Musím se přiznat, seskakování mi dělalo nejdříve potíže, přecijen v některých situacích se stále cítím jako křehké štěňátko. Především, když něco provedu a páníčkové na to přijdou, to byste mi hádali nejvíc osm týdnů. :) Jsem ale pejsek učenlivý a už nějaký ten den poskakuji jako gazelka sem a tam. Třeba gauč mě hrozně baví, když ho nevyužívám jako pelíšek, tak jako prolézačku. Stejně tak schody, když si na nich sám od sebe zrovna nenacvičuji chůzi, spinkám na čtvrtém schodu.

Své dospívání si prostě užívám, jen mám strach o páníčky, v poslední době se vyznačují nevěřícným zíráním, záchvaty smíchu či panickou hrůzou. Čím to je, opravdu netuším.